Lillion Brosis

Čaute,

vzhledem k tomu, že to byl náš první společný výLET a.k.a. beta test našeho nového (96‘) bílého vesmírného korábu – Millenium Transit – jsme si řekli, že bylo by nasnadě věnovat tomu dobrodružství pár slov s vírou v začátek nové tradice jak formou dopravního prostředku, blogařských reportů, tak především cílového místa.

Hned první město a klub opravdu stojí za to se tam vrátit a nejen proto, že jsme si ho za tu chvíli nestihli ani pořádně zažít – nasát. Z toho co jsme o něm věděli – nic – a z toho co o něm víme teď, je hlavně to, že je to tam moc pěkný. Ale to předbíhám..

Všechno to teda začalo v pátek 13. Září. Podařilo se nám vyjet včas, což já osobně považuji za jeden z našich top úspěchu. A tak jsme se v sestavě Han Skipi Solo, Princess Leia Kašpárek a Chewbacca Čojánek, odlepili z Hrušovany Spaceport a do palubní navigace zadali název druhé největší planety naší soustavy Brnoo. Tam jsme však jen vyzvedli zbývajícího člena osádky Gagi-Wana Kenobiho a vydali se skrz obávanou vesmírnou obchodní stezku známou jako Demence-1, která vede přes obávané turbulentní zóny a asteroidové pole do skoro nejvzdálenější soustavy, skoro až ke germánské galaxii, do místa, jehož pověst nejkriminálnějšího místa ho předchází – CHEBooine.

A tak po pár hodinách letu v hyperprostoru, sledování holografických filmů, kouření hvězdného prachu a debatování o obavě, že nestíháme dorazit v čas, jsme konečně sestupovali z oběžné dráhy do atmosféry Chebooinu a i přesto, že náš cíl – Jazzrock café – by na straně odvrácené od slunce, jsme si nemohli nevšimnout, jak pěkné místo to je.

Když jsme vystoupili z lodi, byli jsme rádi, že jsme mohli parkovat hned před klubem, protože jsme si nevzali žádné pomocné droidy. Šli jsme tedy obhlídnout klub. Po sešlapání několika desítek schodů směrem dolů, jsme se hned u vchodu potkali s našimi přáteli z Lbá Dmé (čti: la bajn de majd) Kosim a Rosťou a Buchťasem. Klub ten byl fakt krásný. Taková protáhlá místnost na jedné straně bar na druhé pódium tak akorát velký, vysoký strop, místo třpytících se discokoulí černý punk kvádry z proklatek a všude kam oko pohlédlo, obaly od vinylů Hendrixem počínaje, Helenkou Vondřáčkovou konče a ještě k tomu asi čtyři krásné staré kytary a basy Jolana, z nichž jedna byla fakt famózní – Jolana SG. Fakt krásný.

Jen co jsme si na baru dali pivko, začínali hrát Chodovští Hadem pro mého Munga. A stejně jako jejich ujetej název i jejich hudba byla ujetá. V sestavě basa-kytara-bicí jsem ocenil hlavně ,,pavoučího,, basáka a skvěle bouchajícího bubeníka, který asi v 5-ti letech spolkl metronom nebo nevím. Kytara byla spíš účelová a občas jsem postrádal nějaký nápaditější kytarový riff nebo zvuk, ale plnila svůj účel v celku a to je to nejdůležitější. Prostě dobrá instrumentálka.

Pak jsme šli na řadu my. A bylo to jako vždycky – nějaký ten technický fail, pot, prasklá struna, rychlost, štípaní očí, bordel...

Po náš na to šli I Warned You. Což je karlovarský Metal-Core ala jů es ej. Metal-core obecně není můj ,,šálek čaje‘‘ , ale na téhle kapele se mi fakt líbil řev, ten týpek celý koncert vydával tolik energie, že mi padala huba a střídal pořád ten hluboký dovnitř tahaný řev s tím vysokým. Prostě to fakt uměl no. Kuriozita taky byl no nekecám tak dva metry dvacet vysoký kytarista. V životě jsem na pódiu neviděl tak velkého člověka. Byl to zkrátka nářez, jak má být a v rámci jejich žánru dobře odvedená práce.

Po koncíkách jsme ještě dali pár piv a přeletěli jsme k místu našeho noclehu - k Rosťovi. Kde už na nás čekal kocour Jirka. Nenechte se zmýlit tím pěkným jménem, je to samozvaný zabiják a drtič kostí. Své oběti si pečlivě zkoumá a pak, když to nejmíň čekají, zaútočí a už je nikdy nikdo nespatří. Když musel Rosťa další den ještě na pár hodin do práce a my zůstali na bytě sami s Jirkou, přišly chvíle, kdy jsme Gagi-Wana museli doslova bránit vlastními těly, protože Jirka si z nás k obědu vybral právě jeho, ve chvíli, kdy už jsme mysleli, že je vše ztraceno, naštěstí došel z práce Rosťa a zachránil nás. Uff!! Potom jsme šli ještě na oběd a projít trochu CHEBooine, načež jsme se přesvědčili o tom, co jsme minulou noc zjistili a to je to, že je to fakt krásný město, se všemi možnými uličkami, starou dlážděnou cestou a typickou architekturou. Trochu nám to připomínalo historický centrum Znojma. Ale už byl čas se přesunout pár kilometrů dál do Chodova. Rozloučili jsme se s Rosťou, zjistili, že jsme dostali pokutu za špatné parkování od intergalaktické policie a vydali se na cestu.

Když jsme dorazili do Chodova, zjistili jsme, že hrajeme na místě, který má za sebou kus koncertní historie. I když se na plakátu psalo ,,U koupáku‘‘, šlo vlastně o pivnici Oáza, která má sál, kde několikrát do měsíce místní hudební nadšenci již léta pořádají pořádný nejen HC koncerty. Hráli tam takový jména jako Lvmen nebo Thema Eleven a mnoho dalších. Takže respekt. A jelikož to byla pivnice, měli tam i vynikající pivko. Tentokrát jsme byli první na řadě my. Tenhle koncert měl pod palcem Buchťas a jedna z prvních věcí, co jsme se od něj dozvěděli, byl fakt, že je tam fakt krutej zvuk, což jsme se přesvědčili, že je opravdu pravda a navíc se nám všem dostalo cti - po několikaleté přestávce dojel zvučit údajně nejlepší zvukař široko daleko - Jirka (ne ten kocour), což jsme se přesvědčili, že je taky pravda. Tak jsme si dali pivko, jdouce na to. A zas - nějaký ten technický fail, pot, prasklá struna, rychlost, štípaní očí, bordel...

Po nás šli hrát Goodfoul, což byla chodovská legenda, která se dala po deseti (!) letech dohromady a tohle byl jejich první koncert po znovuoživení kapely. Takže velká čest. A vskutku to bylo hodně dobrý. Dvě kytary, basa, bicí, zpěv. Bylo to cítit tím temným lvmenovským soundem. Ti chlapy hráli fakt bezchybně a s přehledem. Všechno bylo tam, kde to mělo být a publikum se jim za to odvděčilo skvělou atmosférou. Jednoznačně nejlepší vystoupení celého výletu.

No a po nich to rozjeli opět I Warned You, kteří v podstatě na domácí půdě podali taky skvělý výkon a rozjebali z nás všech to poslední, co v nás ještě zbylo.

Pak už se jen pilo pivo, posílaly se stříbrné podnosy plné zelených a rumů, pak někteří z nás ty rumy a zelené zase vyhodili ven (Leia) a šlo se spát. Tímto bych chtěl pozdravovat Bauštyho, který to s námi prokalil až do konce a taky Petra, který s námi pokecal už v Chebooinu a ještě Austina, který si s námi dal polívku.

Na závěr obrovské díky Rosťovi, Buchťasovi, Kosimu, Jirkovi za zvuk, všem kapelám a všem lidem, co tyhle dvě akce podpořili. Doufáme, že si to zas někdy budeme moct zopakovat.

May the Force be with you!

Nebo spíš: Imperials not dead! :D

Chewie, Gagi-Wan, Leia, Rosťa, Han

Chewie, Gagi-Wan, Leia, Darth Buchťas Vader a malej Luke, Han

Chewie, Gagi-Wan, Liea, Han, Austin

Bros Wars Episode: I